Giro d’Italia, jeden ze tří legendárních závodů Grand Tours (spolu s Tour a Vueltou) čeká letos již 104. ročník. I pokud nejste fanoušky cyklistiky, podívejte se na pár etap. Poznáte kus nádherné země. Koho láká dovolená v Itálii, má ideální možnost poznat nová místa, která jsou běžně skrytá. A ostatní možná přesvědčí, že cestování na Apeninský poloostrov by měli zařadit mezi své plány.
Narychlo, bez peněz, ale hlavně dříve než konkurence. V roce 1909 se majitel novin La Gazzetta dello Sport rozhodl uspořádat cyklistický závod. Nejen proto, aby podpořil vlastní prodej, ale hlavně byl rychlejší než vlastník konkurenčního Corriere della Sera. A výsledek byl ohromující. Závodníky po celý podnik sledovaly desetitisíce diváků bez ohledu na čas nebo počasí.
Již první ročník byl s ohledem na tehdejší možnosti neuvěřitelný. Start v Miláně ve 2:53 v noci, během osmi závodních dní 2 447 kilometrů s šíleným průměrem 305 kilometrů na etapu. Vzhledem k vybavení a zabezpečení závodníků před sto lety až nadlidský výkon. A životospráva? Na dnešní poměry žalostná. Jezdci běžně během jízdy brali drogy, alkohol a cigarety.
Proč sledovat Giro d’Italia?
Nezajímá Vás cyklistika? Nezajímá Vás historie, příroda ani další skvosty Itálie? Potom asi závod sledovat nebudete. Pokud jste si na jednu z otázek odpověděli ano, hledejte televizní přenosy. Během tří týdnů a 3 500 kilometrů uvidíte značnou část této nádherné země. Giro tak může být skvělou inspirací pro zajímavou dovolenou. Projíždíte s pelotonem od divokého ostrova Sicílie, přes klidné regiony střední Itálie až po rušný a hornatý sever.
Nalaďte si Eurosport a sledujte průběh jednotlivých etap. Záběry na cyklisty režie střídá s pohledem na hrady, zámky, katedrály, vinice, hory a každé další zajímavé místo. Ke všemu si navíc přečtete krátké informace pro snadnou orientaci. Tři týdny je hodně času a nestíháte tak sledovat vše? Vyberte si jen etapy v místech, které Vás zajímají nebo kam plánujete dovolenou. Skryté poklady najednou objevíte všude.
Zajímavosti
Přestože závod byl organizován jako konkurence vůči novinám Corriere della Sera, i ony přispěly na ceny pro vítěze.
Vyhraje závodník, který projede závod nejrychleji. Dříve tomu tak ale nebylo. V každé etapě se rozdávaly body a vítězem se stal ten, který jich nasbíral nejméně! První v cíli totiž dostal 1 bod, další 2 a tak dále.
Během prvního ročníku byli diskvalifikováni čtyři podvodníci. Zkrátili si trasu vlakem.
Na počest připojení Terstu k Itálii po 1. světové válce jeli cyklisté až do regionu Furlánsko-Julské Benátko. Jenže válkou zničené silnice nebyly opraveny a někde chyběly i mosty. Závodníci proto museli zdolávat řeky pěšky.
Barva dresu vedoucího závodníka odpovídá barvě papíru novin La Gazzetta dello Sport. Poprvé byla uvedena v roce 1931, ale nelíbila se Mussolinimu a jeho kolegům. Nepovažovali ji za dostatečně odpovídající charakteru Italů.
„Grande Partenza“ se nazývá úvodní etapa a původně začínala v sídle novin, v Miláně. Od roku 1960 mění organizátoři její místo a v posledních letech dokonce startuje i v zahraničí. Naposledy v Izraeli. Pořádání takové události je velmi drahé, ale zároveň výnosné.
Závod sleduje na obrazovkách na 800 milionů diváků. Činí to z něj jednu z největších sportovních událostí roku.
Štěstí přeje připraveným
Asi nejtěžší ročník v roce 1914 dokončilo pouze 8 závodníků z 81. Již po první etapě z Milána do Cunea, 400 kilometrů dlouhé, opustilo závod 41 jezdců. Celkově z osmi etap bylo pět delších než 400 km. Ročník také drží několik dalších rekordů: nejnižší průměrná rychlost, nejdelší únik (350 km), největší odstup vítěze od druhého v celkovém pořadí (1 hodina 55 minut), v jedné etapě (1 hodina 3 minuty) a nejdelší etapa Lucca – Řím s 430 kilometry.
Triumf slaví cyklista s nejkratším celkovým časem v sedle. Nemusí vyhrát ani jednu etapu. V historii závodu čtrnáct závodníků nevyhrálo žádnou, přesto se stali celkovými vítězi.
Pouze tři závodníci vyhráli celý závod třikrát. Legendami se tak stali Alfredo Binda, Fausto Coppi and Eddy Merckx.
Pouze čtyři jezdci vedli od startu do cíle. Jedním z nich byl i Eddy Merckx v roce 1973. V současnosti, kdy mají týmy na každou část specialisty, je oakování výkonu velmi nepravděpodobné.
Každý závodník má k dispozici minimálně 2 kola do klasických etap a jeden speciál pro časovky. Pro ty nejlepší, bojující o celkové vítězství, veze tým další. Není to levná záležitost. Speciály vyjdou i na 350 000 €.